2012/06/14

nejsme sami...

        Ležím na pláži a mezírkou mezi paží a osuškou pozoruji okolí. Snažím se zahlédnou pouze moře, azurovou oblohu a kamenitou pláž, ale stále se mi to nedaří. Tu a tam můj obraz rozčeří nějaké děcko, maminka, či břichatý důchodce s plátěným kloboučkem na hlavě. Z dálky se ozývá hudba z čerstvě otevřeného baru a z druhého konce pláže občas zaslechnu hřmění bagru, upravujícího pláž pro nadcházející sezónu.

        Vlnící se vzduch nad horkým pískem, pravidelné nárazy vln a cinkání kamínků, se kterými si vlny pohrávají. A ano, samozřejmě také žvatlání dětí rodinky, která se právě přistěhovala těsně vedle mne.

        Na pláž jsem šla dnes sama, cestou jsem se musela zbavit jednoho dotěrného Itala na skůtru, který mi mermomocí chtěl dělat společnost. Našla jsem si co možná nejopuštěnější místečko a splavená s myšlenkou pouze na osvěžení v moři a klid jsem se začala svlékat. V okamžiku se přihnala skupinka kluků, ani nevím z kterého koutku pláže a usadila se opodál. Předstírám, že ještě nejsem napůl uvařená, sedím oblečená na osušce a čekám... Asi pochopili, že z nich nejsem odvařená, pochválí mi tetování a zas odbíhají...

       Voda ještě není úplně prohřátá a krásně osvěžuje. Je to mé oblíbené období květen, červen a pak až zas v září, kdy se pláže zas vylidní.

       A přesto se necítím sama, a přesto v rozpáleném létě na pláži plné turistů nejsem tak nápadná, více anonimní než dnes. Je to paradoxní, že na pláži tělo na tělo se mohu cítit mnohem více sama než dnes. Dnes jsem tu nejspíše jediná cizinka, světlejší než všichni ostatní, se světlými vlasy, očima, tetováním a nejvíce jsem podezřelá tím, že jsem tu sama.

       Ležím na pláži a pozoruji okolí. Šťastné období těsně před začátkem té pravé sezóny. Všichni se pozorují navzájem a dělají jakoby nic a přitom je to nyní mnohem intimnější a mnohem bližší než kdykoli jindy mezi masou upocených polonaháčů, všichni stejní, dnes tomu tak není... Dnes mezi několika rodinkami, párečky a několika málo individuály jako jsem já.

       Je tu břichatý důchodce s vesele pruhovaným slunečníkem, pubertální páreček vedle mne se odešel líbat pod sprchu. Rodinka z druhé strany čerstvě namazaná vydatnou vrstvou opalovacího krému se vydala přes rozpálené kamínky do moře. O kousek dál opuštěná žena se snaží nachytat co nejvíce bronzu. A živý ruch u vzdáleného baru.

      Maminka od sousední rodinky plave na zádech a připomíná mi lidskou formu oživlého vodního šlapadla jak vehementně kope nohama. Přijíždí mladá rodinka s malými holčičkami, jedna v zářivých žlutých, druhá v růžovoučkých šatečkách, ve vlasech mašle a kšilty a za nimi tatínek s malým bříškem a kupou nafukovacích nezbytností a maminka s bílou pletí a ustaraným výrazem.

      A já pozoruji hladinu a krouživými pohyby si brousím paty v drobných kamíncích pláže. Závidím krásné plavečky holčiček od mladého tatínka. S kruhy a rukávky se jaly polévat se navzájem vodou z kyblíčků. Lidské šlapadlo ušlapalo pár metrů ke mě a mohutným obloukem rozstřikuje vodu zas na druhou stranu. Možná je to nějaká nová forma zázračného cvičení na hubnutí, musím si to doma pak vygooglovat....

      A já se opaluji nahoře bez, protože nesnáším ty vypálené mnohoúhelníky z věčně posunutých plavek, protože tu není on a nikdo tak nebude mít připomínky, a kdyby přece, tak já jsem tu byla první....

      Pupkatý důchodce se nenápadně převléká z mokrých plavek pod sukní z osušky. Mladý pár pokračuje v ocucávání se v leže. Ubývá slunečníků, nafukovacích hraček a na parkovišti aut. A já toužím po volné sprše a netrpělivě vyhlížím každou motorku až si pro mě přijede on.

Žádné komentáře:

Okomentovat